Víra je věc přísně veřejná…
Marek 2,1–12:
Ú:- Milost vám a pokoj od Boha Otce, Syna a Ducha svatého.
a- Stav nouze pokračuje. Do karantény se dostávají noví a noví lidé, zvláště zdravotníci a jejich nejbližší.
- Někteří lidé jsou plni obav a strach, jiní se tváří, že jsou nad věcí.
- Koronavirus se Evropou trmácí, zatím, co koruna krvácí.
- Nemocných přibývá a smrt je jednou z variant jejich konce.
- O čem mám kázat?
Na
čem opravdu záleží? Co potřebuje náš svět?
- Záleží na živé a kreativní víře, která ukáže, co potřebujeme!!!
- Přečtěme spolu evangelijní zprávu ze života Pána Ježíše Krista.
- Marek 2,1–12: ´Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, 2shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, 3přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. 5Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ 6Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: 7„Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“ 8Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? 9Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ 10Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – 11„říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“ 12On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“´
- Některé postřehy z příběhu nám mohou pročistit a ujasnit naši víru.
1. Inspirace z přístupu čtyř více než nosičů, čtyř přátel ochrnutého!
a- Také se střetáváš s mnoha skutečnostmi, se kterými si sám nevíš rady?
- Je to úplně
normální, protože každý z nás má své meze.
- A toto poznání se pro každého, kdo počítá jen sám se sebou, může stát
konečnou či důvodem k lokální či totální rezignaci.
- A jako řešení pak volí to, že se nepříjemnost snaží ignorovat a vytěsnit jako něco, co vlastně vůbec neexistuje.
- Otočí se k tomu zády a pro jistotu před tím zavře oči.
- Ale není mu to nic platné. Problém vyhozený dveřmi, se do života vrátí oknem…
- A toto poznání se pro každého, kdo počítá jen sám se sebou, může stát
konečnou či důvodem k lokální či totální rezignaci.
- Třeba nemocí, nebo naprostou neschopnosti blízkých řešit svůj život…
b- Nebo naopak! Obecně! Člověk, který důvěřuje, se nestává zajatcem apatie.
- Tím, že někomu důvěřuji, nepočítám jen se svými možnostmi…
- Např. pokud důvěřuji manželce, že dokáže perfektně uvařit a nádherně upéct (to mám ověřené), otevírá se mi prostor jejich možností.
- Proto mohu realizovat aktivity, které bych, při spoléhání jen na své schopnosti v kuchyni, nikdy neměl.
- Potom např. mohu pozvat hosty. Vím totiž, že Marcelka udělá vše, jak nejlépe umí, tzn. spoustu věcí, které o můj mozek ani nezavadí.
c-A co teprve, když svou naději opřu o P. Boha?
- V žádném případě spoléhat na Pána Ježíše Krista (dále PJK) neznamená, že v závětří složím ruce do klína.
- Důvěra v Krista není protikladem jednání!!! Ba právě naopak. Důvěra v Hospodina dává smysl mému jednánía nabízí mi možnost chytit druhý dech.
- Právě důvěra k PJK je zdrojem aktivit, touhy, odvahy a
vynalézavosti.
- Tam, kde se člověk spoléhající jen na své síly zasekl a skončil, tam se člověk s důvěra nevzdává.
- Právě důvěra k PJK je zdrojem aktivit, touhy, odvahy a
vynalézavosti.
d- To ovšem v žádném případě neznamená nějaký urputný a slepý boj.
- Průvodci ochrnutého se nepustili do křížku s netečným zástupem Ježíšových posluchačů. Oni hledali jinou cestu.
- Důvěra má fantazii.
- Evangelium nám důvěru představuje jako fantazii odvážnou se pouštět
do zdánlivě bláznivých až, svým způsobem, riskantních kousků – činů.
- Kdo chce opravdu pomoci, ten se nemůže bát udělat rozruch.
- Evangelium nám důvěru představuje jako fantazii odvážnou se pouštět
do zdánlivě bláznivých až, svým způsobem, riskantních kousků – činů.
e- Alarmujícím na tom všem je, kdo byl překážkou na cestě ke Kristu.
- Ti, kdo
bránili mužům v přístupu k pomoci, byli Kristovi posluchači.
- Ani se nám to nechce domýšlet. Viďte…
- Za jejich
zády je někdo rušil snahou dostat se ke Kristu. Nevím, zda se alespoň ohlédli.
Nevím, jestli si uvědomili, že je zde člověk, který byl v nouzi a nutně
potřeboval Krista. Ale oni se ani nehnuli.
- Jim stačilo že Krista slyšeli oni sami.
- Naštěstí
cesta ke Kristu může vést i mimo ně, tzn. vlastně i mimo nás.
- A to zní hodně drsně i nadějně!
- Toho, kdo
Krista opravdu hledá, nezastaví ani natvrdlost davu křesťanů.
- Prostě nás obejde.
- Souhlasíte s tím? Je tomu opravdu tak???
- Prostě nás obejde.
- A nemusíme na ně žárlit. Pokud nám jde o Kristovu věc, řekneme: Díky Bohu, že cesta ke Kristu není závislá jen na nás, ale na vlivu Ducha sv.!
f- Příklad čtyř přátel je ve vytrvalosti a kreativitě hledání cesty ke Kristu.
2. Překvapivá víra v akci.
a- Zvláštní důraz vidíme v tom, že právě víra průvodců poslouží ochrnutému.
- Nečteme ani slovo o víře nemocného. Ale protože Ježíš viděl víru přátel, projevil svou moc pomocí právě jemu.
b- V současné době je velká snaha zahnat víru někam do soukromí, jako by byla nějakou osobní a intimní záležitostí.
- Copak ve víře
jde jen o nás samotné? Jde o naši soukromou záchranu pro věčný život? To je hluboký omyl.
- Víra v PJK není v žádném případě jen osobní záležitostí.
- Víra je věc
přísně veřejná!!!
- Naše důvěra či nedůvěra zásadně ovlivňuje životy lidí v našem okolí.
- Právě přes naši víru se lidé setkávají s Kristovou pomocí.
- Jedná se o setkání s ovocem víry, s činy. Nemusí jít nutně o slova o Bohu.
- Z tohoto
úhlu pohledu se naše víra může přičíst druhým lidem.
- Pravý smysl víry objevíme, až když opustíme sebestředná měřítka a přestaneme si vírou žít sami pro sebe.
c- Ale co je v příběhu nejdůležitější? Vlastně kdo?
3. Ježíš a Jeho odpověď! „Odpouštějí se ti hříchy!“
a- Ježíšova odpověď se na první pohled míjí s lidským očekáváním.
- Námaha,
vynaložená čtyřmi přáteli, byla jasně zaměřená na uzdravení!
- Ale PJK mluví
„jen“ o neviditelném odpuštění.
- Uzdravení je pro PJK jen jakýmsi vedlejším produktem.
- A to nejen v tomto příběhu. V Bibli je tomu tak často.
- Ale PJK mluví
„jen“ o neviditelném odpuštění.
b- I my máme svou představu o tom, co nám v životě schází, co bychom nejvíc potřebovali, co z nás udělá šťastné obyvatele této planety!
- Ale pokud trváme
na tom, aby nám Bůh splnil jen ta naše očekávání, budeme hodně zklamaní.
- A pak je docela možné, že dojdeme až k tomu, že Bůh nefunguje!!!
- Ale pokud
bude náš vztah s PJK opravdu vztahem důvěry, potom zůstaneme otevřeni slyšet
víc, než jen sami sebe!
- Díky tomu:
- přijmeme víc, než byla a jsou naše přání;
- a objevíme víc, než na co jsme dokázali pomyslet.
- Třeba to, že plnost života není jen a především otázkou zdraví.
- Díky tomu:
- I pro zdravého člověka se může život stát hotovým peklem (A to na čertovské peklo nevěřím.).
- I člověk, který je tělesně 100% fit, může být psychicky, sociálně a duchovně úplně ochromen, neschopný svobodného kontaktu, oddělený od ostatních, neschopný hnout se z místa, neschopný stát na vlastních nohách.
- Je docela možné,
že při uzdravení jde hlavně o vysvobození z vyřazenosti ze smyslu života i ze
společenství s ostatními
- Ostatně na ochrnutého z příběhu se stejně většina dívala jako na hříšníka, kterého Hospodin potrestal. A proto od něj raději dál…
c- Příběh dokumentuje, jak spolu souvisí tělesné uzdravení a odpuštění hříchů P. Bohem, stejně jako i odpuštění mezi námi lidmi…
- Nemoc přece
nevnímáme jako Boží trest za naše pády a prohřešky.
- Ale rozumíme psychosomatickému vlivu…
- Ostatně hřích
v Bibli není představován hlavně jako zlý čin.
- Hřích je:
- oddělenost našeho osobního světa od Boha;
- zásadní nedůvěra
vůči Bohu.
- A díky tomu je náš život utvářen strachem, snahou zajistit sebe sama, soupeřením, no a potom, přirozeně, sebe ospravedlňováním.
- Hřích je:
- A to nám odčerpá mnoho energie a prostředků potřebných k péči o nemocné, stejně jako k zápasu s nemocemi a jejich důsledky?
d- PJK řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“, a tím uzdravení opravdu začalo!
- Ale naše
slova odpuštění mohou být jen prázdným krasořečněním, které ve skutečnosti vůbec
nic neznamená.
- Jen zbožné, a snad očekávané fráze bez skutečného obsahu…
- A to věděli i zákonici, písmáci Ježíšovy doby.
- Dokonce se dá
říct, že mluvit o odpuštění bez moci, která v člověku může zásadně něco změnit,
je skutečné rouhání.
- A proto obava před nějakým nezávazným žvaněním o odpuštění je v tomhle případě zcela na místě.
Závěr: Ale PJK se slov o odpuštění nemusel bát. V něm je mocná milost. Dokázal to uzdravením ochrnutého…
a- PJK potvrdil víru čtyř přátel v tom, že přišli ke správné osobě.
- A tak ukázal všem, že od Hospodina mohou očekávat víc!
- Zaměřil jejich víru na to nejdůležitější.
- Na to, co svět počínaje Adamem a Evou, potřebuje nejvíc.
- Odpuštění, v kterém Boží milost mění samotné nitro člověka!
- To je důležitější než lék na COVID 19. Nemoc může vzít holý život, ale ne ten do věčnosti oblečený. Ten zabíjí můj neodpuštěný hřích!
b- Věta: „Odpouštějí se ti hříchy“ se dá naučit! Je snadné ji vyslovit, pokud nečekáváme, že se skutečně něco stane a změní.
- Ale skutečně někoho vyvést z moci hříchu a vysvobodit z ochromenosti?
- Dát mu šanci, aby se opět postavil na vlastní nohy?
- Vrátit ho do jeho
života tak, aby v něm mohl být zase doma?
- To je nesmírně těžké. Pro člověka přímo nemožné.
- O moci P. Boha
nepochybujeme. Jenže na zemi pozorujeme jen velmi málo těch skutečných změn…
- Možná je jejich opravdu málo;
- Ale je docela možné, že jsme zaměřeni spíš na selhání, než na vítězství.
- Jak moc potřebujeme posílit víru v existenci proměňujícího odpuštění!
c- Právě k takové důvěře vedl Ježíš zákoníky v příběhu.
- I nás zve ke
stejnému růstu víry v život vracející odpuštění.
- Nemusíme mlčet o víře a odpuštění ze strachu z prázdných
slov…
- V Kristu je ta moc, která vrací „chromé“ do života.
- Nemusíme mlčet o víře a odpuštění ze strachu z prázdných
slov…
- A pokud jde o nás. Když tu moc v důvěře přijmeme, můžeme odpustit pravdivě, skutečně, činem, který překoná odcizení nemocných hříšníků.
- Ne snad, že bychom se ve víře měli a mohli stát lidovými léčiteli.
d- Pravdou je, že kdo se spoléhá na Kristovo odpuštění, ten může jeho pravdivost dokazovat jinak.
- Třeba přesně tak, jak to udělal PJK v následujícím příběhu.
- Za učedníka povolal celníka Lévího. Potom spolu s ním a dalšími hříšníky zasedl k jednomu stolu. Tím nabídl přijetí a společenství těm, kdo se z něho vlastní vinou vyřadili. Projevem důvěry jim dal šanci začít znovu.
- Hříchem nemocný a zkažený svět potřebuje elixír odpuštění a karanténu od hříchu…
- Věříš
v Kristovo odpuštění pro provinilé?
- Přijal Jsi to odpuštění? Pokud ano, pak jsi prožil uzdravení,
které tě postavilo na nohy, abys navštívil „celníky“ a jiné hříšníky a
s důvěrou jim nabídl Kristovo, nejen duši či tělo, uzdravující odpuštění.
- PJK zve na hostinu hříšníky, které odpuštěním uzdravil k životu.
- Přijal Jsi to odpuštění? Pokud ano, pak jsi prožil uzdravení,
které tě postavilo na nohy, abys navštívil „celníky“ a jiné hříšníky a
s důvěrou jim nabídl Kristovo, nejen duši či tělo, uzdravující odpuštění.
- Takový je můj Pán Bůh!
Amen!