Víra je věc přísně veřejná – Církev adventistů sedmého dne

Víra je věc přísně veřejná…

Marek 2,1–12:

Ú:- Milost vám a pokoj od Boha Otce, Syna a Ducha svatého.

a- Stav nouze pokračuje. Do karantény se dostávají noví a noví lidé, zvláště zdravotníci a jejich nejbližší.

Někteří lidé jsou plni obav a strach, jiní se tváří, že jsou nad věcí.
Koronavirus se Evropou trmácí, zatím, co koruna krvácí.
Nemocných přibývá a smrt je jednou z variant jejich konce.
O čem mám kázat? Na čem opravdu záleží? Co potřebuje náš svět?
- Záleží na živé a kreativní víře, která ukáže, co potřebujeme!!!
Přečtěme spolu evangelijní zprávu ze života Pána Ježíše Krista.
Marek 2,1–12: ´Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, ²shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, ³přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. ⁵Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ ⁶Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: ⁷„Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“ ⁸Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? ⁹Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ ¹⁰Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – ¹¹„říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“ ¹²On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“´
Některé postřehy z příběhu nám mohou pročistit a ujasnit naši víru.

1. Inspirace z přístupu čtyř více než nosičů, čtyř přátel ochrnutého!

a- Také se střetáváš s mnoha skutečnostmi, se kterými si sám nevíš rady?

Je to úplně normální, protože každý z nás má své meze.
- A toto poznání se pro každého, kdo počítá jen sám se sebou, může stát konečnou či důvodem k lokální či totální rezignaci.
  - A jako řešení pak volí to, že se nepříjemnost snaží ignorovat a vytěsnit jako něco, co vlastně vůbec neexistuje.
  - Otočí se k tomu zády a pro jistotu před tím zavře oči.
    - Ale není mu to nic platné. Problém vyhozený dveřmi, se do života vrátí oknem…
Třeba nemocí, nebo naprostou neschopnosti blízkých řešit svůj život…

b- Nebo naopak! Obecně! Člověk, který důvěřuje, se nestává zajatcem apatie.

Tím, že někomu důvěřuji, nepočítám jen se svými možnostmi…
Např. pokud důvěřuji manželce, že dokáže perfektně uvařit a nádherně upéct (to mám ověřené), otevírá se mi prostor jejich možností.
Proto mohu realizovat aktivity, které bych, při spoléhání jen na své schopnosti v kuchyni, nikdy neměl.
Potom např. mohu pozvat hosty. Vím totiž, že Marcelka udělá vše, jak nejlépe umí, tzn. spoustu věcí, které o můj mozek ani nezavadí.

c-A co teprve, když svou naději opřu o P. Boha?

V žádném případě spoléhat na Pána Ježíše Krista (dále PJK) neznamená, že v závětří složím ruce do klína.
Důvěra v Krista není protikladem jednání!!! Ba právě naopak. Důvěra v Hospodina dává smysl mému jednánía nabízí mi možnost chytit druhý dech.
- Právě důvěra k PJK je zdrojem aktivit, touhy, odvahy a vynalézavosti.
  - Tam, kde se člověk spoléhající jen na své síly zasekl a skončil, tam se člověk s důvěra nevzdává.

d- To ovšem v žádném případě neznamená nějaký urputný a slepý boj.

Průvodci ochrnutého se nepustili do křížku s netečným zástupem Ježíšových posluchačů. Oni hledali jinou cestu.
Důvěra má fantazii.
- Evangelium nám důvěru představuje jako fantazii odvážnou se pouštět do zdánlivě bláznivých až, svým způsobem, riskantních kousků – činů.
  - Kdo chce opravdu pomoci, ten se nemůže bát udělat rozruch.

e- Alarmujícím na tom všem je, kdo byl překážkou na cestě ke Kristu.

Ti, kdo bránili mužům v přístupu k pomoci, byli Kristovi posluchači.
- Ani se nám to nechce domýšlet. Viďte…
Za jejich zády je někdo rušil snahou dostat se ke Kristu. Nevím, zda se alespoň ohlédli. Nevím, jestli si uvědomili, že je zde člověk, který byl v nouzi a nutně potřeboval Krista. Ale oni se ani nehnuli.
- Jim stačilo že Krista slyšeli oni sami.
Naštěstí cesta ke Kristu může vést i mimo ně, tzn. vlastně i mimo nás.
- A to zní hodně drsně i nadějně!
Toho, kdo Krista opravdu hledá, nezastaví ani natvrdlost davu křesťanů.
- Prostě nás obejde.
  - Souhlasíte s tím? Je tomu opravdu tak???
A nemusíme na ně žárlit. Pokud nám jde o Kristovu věc, řekneme: Díky Bohu, že cesta ke Kristu není závislá jen na nás, ale na vlivu Ducha sv.!

f- Příklad čtyř přátel je ve vytrvalosti a kreativitě hledání cesty ke Kristu.

2. Překvapivá víra v akci.

a- Zvláštní důraz vidíme v tom, že právě víra průvodců poslouží ochrnutému.

Nečteme ani slovo o víře nemocného. Ale protože Ježíš viděl víru přátel, projevil svou moc pomocí právě jemu.

b- V současné době je velká snaha zahnat víru někam do soukromí, jako by byla nějakou osobní a intimní záležitostí.

Copak ve víře jde jen o nás samotné? Jde o naši soukromou záchranu pro věčný život? To je hluboký omyl.
- Víra v PJK není v žádném případě jen osobní záležitostí.
- Víra je věc přísně veřejná!!!
  - Naše důvěra či nedůvěra zásadně ovlivňuje životy lidí v našem okolí.
  - Právě přes naši víru se lidé setkávají s Kristovou pomocí.
Jedná se o setkání s ovocem víry, s činy. Nemusí jít nutně o slova o Bohu.
Z tohoto úhlu pohledu se naše víra může přičíst druhým lidem.
- Pravý smysl víry objevíme, až když opustíme sebestředná měřítka a přestaneme si vírou žít sami pro sebe.

c- Ale co je v příběhu nejdůležitější? Vlastně kdo?

3. Ježíš a Jeho odpověď! „Odpouštějí se ti hříchy!“

a- Ježíšova odpověď se na první pohled míjí s lidským očekáváním.

Námaha, vynaložená čtyřmi přáteli, byla jasně zaměřená na uzdravení!
- Ale PJK mluví „jen“ o neviditelném odpuštění.
  - Uzdravení je pro PJK jen jakýmsi vedlejším produktem.
  - A to nejen v tomto příběhu. V Bibli je tomu tak často.

b- I my máme svou představu o tom, co nám v životě schází, co bychom nejvíc potřebovali, co z nás udělá šťastné obyvatele této planety!

Ale pokud trváme na tom, aby nám Bůh splnil jen ta naše očekávání, budeme hodně zklamaní.
- A pak je docela možné, že dojdeme až k tomu, že Bůh nefunguje!!!
Ale pokud bude náš vztah s PJK opravdu vztahem důvěry, potom zůstaneme otevřeni slyšet víc, než jen sami sebe!
- Díky tomu:
  - přijmeme víc, než byla a jsou naše přání;
  - a objevíme víc, než na co jsme dokázali pomyslet.
  - Třeba to, že plnost života není jen a především otázkou zdraví.
I pro zdravého člověka se může život stát hotovým peklem (A to na čertovské peklo nevěřím.).
I člověk, který je tělesně 100% fit, může být psychicky, sociálně a duchovně úplně ochromen, neschopný svobodného kontaktu, oddělený od ostatních, neschopný hnout se z místa, neschopný stát na vlastních nohách.
Je docela možné, že při uzdravení jde hlavně o vysvobození z vyřazenosti ze smyslu života i ze společenství s ostatními
- Ostatně na ochrnutého z příběhu se stejně většina dívala jako na hříšníka, kterého Hospodin potrestal. A proto od něj raději dál…

c- Příběh dokumentuje, jak spolu souvisí tělesné uzdravení a odpuštění hříchů P. Bohem, stejně jako i odpuštění mezi námi lidmi…

Nemoc přece nevnímáme jako Boží trest za naše pády a prohřešky.
- Ale rozumíme psychosomatickému vlivu…
Ostatně hřích v Bibli není představován hlavně jako zlý čin.
- Hřích je:
  - oddělenost našeho osobního světa od Boha;
  - zásadní nedůvěra vůči Bohu.
    - A díky tomu je náš život utvářen strachem, snahou zajistit sebe sama, soupeřením, no a potom, přirozeně, sebe ospravedlňováním.
A to nám odčerpá mnoho energie a prostředků potřebných k péči o nemocné, stejně jako k zápasu s nemocemi a jejich důsledky?

d- PJK řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“, a tím uzdravení opravdu začalo!

Ale naše slova odpuštění mohou být jen prázdným krasořečněním, které ve skutečnosti vůbec nic neznamená.
- Jen zbožné, a snad očekávané fráze bez skutečného obsahu…
- A to věděli i zákonici, písmáci Ježíšovy doby.
Dokonce se dá říct, že mluvit o odpuštění bez moci, která v člověku může zásadně něco změnit, je skutečné rouhání.
- A proto obava před nějakým nezávazným žvaněním o odpuštění je v tomhle případě zcela na místě.

Závěr: Ale PJK se slov o odpuštění nemusel bát. V něm je mocná milost. Dokázal to uzdravením ochrnutého…

a- PJK potvrdil víru čtyř přátel v tom, že přišli ke správné osobě.

A tak ukázal všem, že od Hospodina mohou očekávat víc!
- Zaměřil jejich víru na to nejdůležitější.
- Na to, co svět počínaje Adamem a Evou, potřebuje nejvíc.
  - Odpuštění, v kterém Boží milost mění samotné nitro člověka!
  - To je důležitější než lék na COVID 19. Nemoc může vzít holý život, ale ne ten do věčnosti oblečený. Ten zabíjí můj neodpuštěný hřích!

b- Věta: „Odpouštějí se ti hříchy“ se dá naučit! Je snadné ji vyslovit, pokud nečekáváme, že se skutečně něco stane a změní.

Ale skutečně někoho vyvést z moci hříchu a vysvobodit z ochromenosti?
Dát mu šanci, aby se opět postavil na vlastní nohy?
Vrátit ho do jeho života tak, aby v něm mohl být zase doma?
- To je nesmírně těžké. Pro člověka přímo nemožné.
O moci P. Boha nepochybujeme. Jenže na zemi pozorujeme jen velmi málo těch skutečných změn…
- Možná je jejich opravdu málo;
- Ale je docela možné, že jsme zaměřeni spíš na selhání, než na vítězství.
Jak moc potřebujeme posílit víru v existenci proměňujícího odpuštění!

c- Právě k takové důvěře vedl Ježíš zákoníky v příběhu.

I nás zve ke stejnému růstu víry v život vracející odpuštění.
- Nemusíme mlčet o víře a odpuštění ze strachu z prázdných slov…
  - V Kristu je ta moc, která vrací „chromé“ do života.
A pokud jde o nás. Když tu moc v důvěře přijmeme, můžeme odpustit pravdivě, skutečně, činem, který překoná odcizení nemocných hříšníků.
Ne snad, že bychom se ve víře měli a mohli stát lidovými léčiteli.

d- Pravdou je, že kdo se spoléhá na Kristovo odpuštění, ten může jeho pravdivost dokazovat jinak.

Třeba přesně tak, jak to udělal PJK v následujícím příběhu.
Za učedníka povolal celníka Lévího. Potom spolu s ním a dalšími hříšníky zasedl k jednomu stolu. Tím nabídl přijetí a společenství těm, kdo se z něho vlastní vinou vyřadili. Projevem důvěry jim dal šanci začít znovu.
Hříchem nemocný a zkažený svět potřebuje elixír odpuštění a karanténu od hříchu…
Věříš v Kristovo odpuštění pro provinilé?
- Přijal Jsi to odpuštění? Pokud ano, pak jsi prožil uzdravení, které tě postavilo na nohy, abys navštívil „celníky“ a jiné hříšníky a s důvěrou jim nabídl Kristovo, nejen duši či tělo, uzdravující odpuštění.
  - PJK zve na hostinu hříšníky, které odpuštěním uzdravil k životu.
Takový je můj Pán Bůh!

Amen!