Víra je věc přísně veřejná

Víra je věc přísně veřejná…

Marek 2,1–12:

Ú:- Milost vám a pokoj od Boha Otce, Syna a Ducha svatého.

a- Stav nouze pokračuje. Do karantény se dostávají noví a noví lidé, zvláště zdravotníci a jejich nejbližší.

  • Někteří lidé jsou plni obav a strach, jiní se tváří, že jsou nad věcí.
  • Koronavirus se Evropou trmácí, zatím, co koruna krvácí.
  • Nemocných přibývá a smrt je jednou z variant jejich konce.
  • O čem mám kázat? Na čem opravdu záleží? Co potřebuje náš svět?
    • Záleží na živé a kreativní víře, která ukáže, co potřebujeme!!!
  • Přečtěme spolu evangelijní zprávu ze života Pána Ježíše Krista.
  • Marek 2,1–12: ´Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, 2shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, 3přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. 5Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ 6Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: 7„Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“ 8Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? 9Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ 10Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – 11„říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“ 12On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“´
  • Některé postřehy z příběhu nám mohou pročistit a ujasnit naši víru.

1. Inspirace z přístupu čtyř více než nosičů, čtyř přátel ochrnutého!

a- Také se střetáváš s mnoha skutečnostmi, se kterými si sám nevíš rady?

  • Je to úplně normální, protože každý z nás má své meze.
    • A toto poznání se pro každého, kdo počítá jen sám se sebou, může stát konečnou či důvodem k lokální či totální rezignaci.
      • A jako řešení pak volí to, že se nepříjemnost snaží ignorovat a vytěsnit jako něco, co vlastně vůbec neexistuje.
      • Otočí se k tomu zády a pro jistotu před tím zavře oči.
        • Ale není mu to nic platné. Problém vyhozený dveřmi, se do života vrátí oknem…
  • Třeba nemocí, nebo naprostou neschopnosti blízkých řešit svůj život…

b- Nebo naopak! Obecně! Člověk, který důvěřuje, se nestává zajatcem apatie.

  • Tím, že někomu důvěřuji, nepočítám jen se svými možnostmi…
  • Např. pokud důvěřuji manželce, že dokáže perfektně uvařit a nádherně upéct (to mám ověřené), otevírá se mi prostor jejich možností.
  • Proto mohu realizovat aktivity, které bych, při spoléhání jen na své schopnosti v kuchyni, nikdy neměl.
  • Potom např. mohu pozvat hosty. Vím totiž, že Marcelka udělá vše, jak nejlépe umí, tzn. spoustu věcí, které o můj mozek ani nezavadí.

c-A co teprve, když svou naději opřu o P. Boha?

  • V žádném případě spoléhat na Pána Ježíše Krista (dále PJK) neznamená, že v závětří složím ruce do klína.
  • Důvěra v Krista není protikladem jednání!!! Ba právě naopak. Důvěra v Hospodina dává smysl mému jednánía nabízí mi možnost chytit druhý dech.
    • Právě důvěra k PJK je zdrojem aktivit, touhy, odvahy a vynalézavosti.
      • Tam, kde se člověk spoléhající jen na své síly zasekl a skončil, tam se člověk s důvěra nevzdává.

d- To ovšem v žádném případě neznamená nějaký urputný a slepý boj.

  • Průvodci ochrnutého se nepustili do křížku s netečným zástupem Ježíšových posluchačů. Oni hledali jinou cestu.
  • Důvěra má fantazii.
    • Evangelium nám důvěru představuje jako fantazii odvážnou se pouštět do zdánlivě bláznivých až, svým způsobem, riskantních kousků – činů.
      • Kdo chce opravdu pomoci, ten se nemůže bát udělat rozruch.

e- Alarmujícím na tom všem je, kdo byl překážkou na cestě ke Kristu.

  • Ti, kdo bránili mužům v přístupu k pomoci, byli Kristovi posluchači.
    • Ani se nám to nechce domýšlet. Viďte…
  • Za jejich zády je někdo rušil snahou dostat se ke Kristu. Nevím, zda se alespoň ohlédli. Nevím, jestli si uvědomili, že je zde člověk, který byl v nouzi a nutně potřeboval Krista. Ale oni se ani nehnuli.
    • Jim stačilo že Krista slyšeli oni sami.
  • Naštěstí cesta ke Kristu může vést i mimo ně, tzn. vlastně i mimo nás.
    • A to zní hodně drsně i nadějně!
  • Toho, kdo Krista opravdu hledá, nezastaví ani natvrdlost davu křesťanů.
    • Prostě nás obejde.
      • Souhlasíte s tím? Je tomu opravdu tak???
  • A nemusíme na ně žárlit. Pokud nám jde o Kristovu věc, řekneme: Díky Bohu, že cesta ke Kristu není závislá jen na nás, ale na vlivu Ducha sv.!

f- Příklad čtyř přátel je ve vytrvalosti a kreativitě hledání cesty ke Kristu.

2. Překvapivá víra v akci.

a- Zvláštní důraz vidíme v tom, že právě víra průvodců poslouží ochrnutému.

  • Nečteme ani slovo o víře nemocného. Ale protože Ježíš viděl víru přátel, projevil svou moc pomocí právě jemu.

b- V současné době je velká snaha zahnat víru někam do soukromí, jako by byla nějakou osobní a intimní záležitostí.

  • Copak ve víře jde jen o nás samotné? Jde o naši soukromou záchranu pro věčný život? To je hluboký omyl.
    • Víra v PJK není v žádném případě jen osobní záležitostí.
    • Víra je věc přísně veřejná!!!
      • Naše důvěra či nedůvěra zásadně ovlivňuje životy lidí v našem okolí.
      • Právě přes naši víru se lidé setkávají s Kristovou pomocí.
  • Jedná se o setkání s ovocem víry, s činy. Nemusí jít nutně o slova o Bohu.
  • Z tohoto úhlu pohledu se naše víra může přičíst druhým lidem.
    • Pravý smysl víry objevíme, až když opustíme sebestředná měřítka a přestaneme si vírou žít sami pro sebe.

c- Ale co je v příběhu nejdůležitější? Vlastně kdo?

3. Ježíš a Jeho odpověď! „Odpouštějí se ti hříchy!“

a- Ježíšova odpověď se na první pohled míjí s lidským očekáváním.

  • Námaha, vynaložená čtyřmi přáteli, byla jasně zaměřená na uzdravení!
    • Ale PJK mluví „jen“ o neviditelném odpuštění.
      • Uzdravení je pro PJK jen jakýmsi vedlejším produktem.
      • A to nejen v tomto příběhu. V Bibli je tomu tak často.

b- I my máme svou představu o tom, co nám v životě schází, co bychom nejvíc potřebovali, co z nás udělá šťastné obyvatele této planety!

  • Ale pokud trváme na tom, aby nám Bůh splnil jen ta naše očekávání, budeme hodně zklamaní.
    • A pak je docela možné, že dojdeme až k tomu, že Bůh nefunguje!!!
  • Ale pokud bude náš vztah s PJK opravdu vztahem důvěry, potom zůstaneme otevřeni slyšet víc, než jen sami sebe!
    • Díky tomu:
      • přijmeme víc, než byla a jsou naše přání;
      • a objevíme víc, než na co jsme dokázali pomyslet.
      • Třeba to, že plnost života není jen a především otázkou zdraví.
  • I pro zdravého člověka se může život stát hotovým peklem (A to na čertovské peklo nevěřím.).
  • I člověk, který je tělesně 100% fit, může být psychicky, sociálně a duchovně úplně ochromen, neschopný svobodného kontaktu, oddělený od ostatních, neschopný hnout se z místa, neschopný stát na vlastních nohách.
  • Je docela možné, že při uzdravení jde hlavně o vysvobození z vyřazenosti ze smyslu života i ze společenství s ostatními
    • Ostatně na ochrnutého z příběhu se stejně většina dívala jako na hříšníka, kterého Hospodin potrestal. A proto od něj raději dál…

c- Příběh dokumentuje, jak spolu souvisí tělesné uzdravení a odpuštění hříchů P. Bohem, stejně jako i odpuštění mezi námi lidmi…

  • Nemoc přece nevnímáme jako Boží trest za naše pády a prohřešky.
    • Ale rozumíme psychosomatickému vlivu…
  • Ostatně hřích v Bibli není představován hlavně jako zlý čin.
    • Hřích je:
      • oddělenost našeho osobního světa od Boha;
      • zásadní nedůvěra vůči Bohu.
        • A díky tomu je náš život utvářen strachem, snahou zajistit sebe sama, soupeřením, no a potom, přirozeně, sebe ospravedlňováním.
  • A to nám odčerpá mnoho energie a prostředků potřebných k péči o nemocné, stejně jako k zápasu s nemocemi a jejich důsledky?

d- PJK řekl: Odpouštějí se ti hříchy.“, a tím uzdravení opravdu začalo!

  • Ale naše slova odpuštění mohou být jen prázdným krasořečněním, které ve skutečnosti vůbec nic neznamená.
    • Jen zbožné, a snad očekávané fráze bez skutečného obsahu…
    • A to věděli i zákonici, písmáci Ježíšovy doby.
  • Dokonce se dá říct, že mluvit o odpuštění bez moci, která v člověku může zásadně něco změnit, je skutečné rouhání.
    • A proto obava před nějakým nezávazným žvaněním o odpuštění je v tomhle případě zcela na místě.  

Závěr: Ale PJK se slov o odpuštění nemusel bát. V něm je mocná milost. Dokázal to uzdravením ochrnutého…

a- PJK potvrdil víru čtyř přátel v tom, že přišli ke správné osobě.

  • A tak ukázal všem, že od Hospodina mohou očekávat víc!
    • Zaměřil jejich víru na to nejdůležitější.
    • Na to, co svět počínaje Adamem a Evou, potřebuje nejvíc.
      • Odpuštění, v kterém Boží milost mění samotné nitro člověka!
      • To je důležitější než lék na COVID 19. Nemoc může vzít holý život, ale ne ten do věčnosti oblečený. Ten zabíjí můj neodpuštěný hřích!

b- Věta: „Odpouštějí se ti hříchy“ se dá naučit! Je snadné ji vyslovit, pokud nečekáváme, že se skutečně něco stane a změní.

  • Ale skutečně někoho vyvést z moci hříchu a vysvobodit z ochromenosti?
  • Dát mu šanci, aby se opět postavil na vlastní nohy?
  • Vrátit ho do jeho života tak, aby v něm mohl být zase doma?
    • To je nesmírně těžké. Pro člověka přímo nemožné.
  • O moci P. Boha nepochybujeme. Jenže na zemi pozorujeme jen velmi málo těch skutečných změn…
    • Možná je jejich opravdu málo;
    • Ale je docela možné, že jsme zaměřeni spíš na selhání, než na vítězství.
  • Jak moc potřebujeme posílit víru v existenci proměňujícího odpuštění!

c- Právě k takové důvěře vedl Ježíš zákoníky v příběhu.

  • I nás zve ke stejnému růstu víry v život vracející odpuštění.
    • Nemusíme mlčet o víře a odpuštění ze strachu z prázdných slov…
      • V Kristu je ta moc, která vrací „chromé“ do života.
  • A pokud jde o nás. Když tu moc v důvěře přijmeme, můžeme odpustit pravdivě, skutečně, činem, který překoná odcizení nemocných hříšníků.
  • Ne snad, že bychom se ve víře měli a mohli stát lidovými léčiteli.

d- Pravdou je, že kdo se spoléhá na Kristovo odpuštění, ten může jeho pravdivost dokazovat jinak.

  • Třeba přesně tak, jak to udělal PJK v následujícím příběhu.
  • Za učedníka povolal celníka Lévího. Potom spolu s ním a dalšími hříšníky zasedl k jednomu stolu. Tím nabídl přijetí a společenství těm, kdo se z něho vlastní vinou vyřadili. Projevem důvěry jim dal šanci začít znovu. 
  • Hříchem nemocný a zkažený svět potřebuje elixír odpuštění a karanténu od hříchu…
  • Věříš v Kristovo odpuštění pro provinilé?
    • Přijal Jsi to odpuštění? Pokud ano, pak jsi prožil uzdravení, které tě postavilo na nohy, abys navštívil „celníky“ a jiné hříšníky a s důvěrou jim nabídl Kristovo, nejen duši či tělo, uzdravující odpuštění.
      • PJK zve na hostinu hříšníky, které odpuštěním uzdravil k životu.
  • Takový je můj Pán Bůh!

Amen!