Poslední večeře

Židé slavili Velikonoce rodinnou večeří, při níž si připomínali velké činy, které Bůh vykonal pro blaho svého lidu zotročeného v Egyptě. Ježíšovou rodinou byli apoštolové; dva dny před svátkem je tedy svolal k večeři, poslední v jeho pozemském životě.

V těch dobách bylo zvykem, že pán domu přikázal sloužícím, aby umyli nohy hostům, než půjdou ke stolu. Toho večera Ježíš sám nalil vodu do umyvadla a začal apoštolům umývat nohy.

Pak vysvětlil: „Jestliže j sem já, váš Pán, vykonal gesto lásky k vám, mnohem víc takových projevů lásky musíte vy ukázat jeden k druhému. Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás: podle toho poznají, že jste mí učedníci.“

Začali jíst, potom Ježíš řekl větu, která všechny překvapila: „Amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Ježíš opravdu čte v srdcích lidí!

Apoštolové se nevěřícně mezi sebou dohadovali, kdo z nich to může být. Zeptali se na to Mistra a on odpověděl: „Je to ten, kdo si se mnou máčí chléb v míse. Tomu člověku by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil!“ – „Mistře, jsem to snad já?“ zeptal se Jidáš nestoudně. A Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi to řekl.“ A tehdy Jidáš viděl, že je odhalen, a odešel, aby dokonal to, co připravil.

Brzy potom Ježíš udělal při této památné poslední večeři gesto, na které jeho učedníci nikdy nezapomněli. Vzal chléb, požehnal ho, rozlámal a dával ho přítomným se slovy: „Vezměte a podávejte mezi sebou: toto je mé tělo, které obětuji za vás.“ Potom vzal kalich vína, požehnal ho a podal ho apoštolům se slovy: „Vezměte a pijte z toho všichni: toto je má krev, která bude prolita, aby všem byly odpuštěny hříchy.“ A pak přikázal: „To čiňte na mou památku.“