Ježíš je zrazen a odsouzen

Po večeři se Ježíš se svými apoštoly vydal na místo osázené olivami, nazvané Getsemane. Tam se odebral do ústraní a modlil se k Otci. Protože věděl, co se má stát, řekl: „Otče, j e-li to možné, ať mne mine toto utrpení. Ale ať je, ne jak já chci, ale jak ty chceš.“

A opravdu, brzy na to k nim dorazila skupina vojáků, ozbrojených meči a holemi. Vedl je Jidáš, který jim řekl: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“

Pak Jidáš přistoupil k Ježíšovi; řekl: „Bud‘ zdráv, Mistře!“ a políbil ho.

Vojáci spoutali Ježíše a přivedli ho před sanhedrin, nejvyšší soud sestavený ze starších židovského národa. Ti zavolali falešné svědky, aby obvinili Ježíše, ale nedokázali mu žádnou vinu. Nakonec se ho velekněz Kaifáš zeptal: „Ty jsi opravdu Kristus, Syn Boží?“ A když Ježíš odpověděl že ano, Kaifáš zvolal: „Rouhal se! Všichni jste slyšeli, co řekl. Nač ještě potřebujeme svědky? Co o tom soudíte?“ Ostatní odpověděli, že je hoden smrti.

Neměli však moc odsoudit ho k smrti; to podle zákona mohli jenom Římané. Proto odvedli Ježíše k římskému místodržícímu Pontskému Pilátovi, aby vynesl trest smrti.

Pilát Ježíše vyslýchal a nenašel žádné provinění. Chtěl ho propustit, ale dav stále křičel: „Na smrt! Na smrt!“

Pilát tedy učinil poslední pokus. „Je zvykem, že o Velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete, abych propustil Barabáše, nebo tohoto Ježíše?“ Barabáš byl vrah. Ale dav, tak jak mu našeptávali starší, křičel: „Barabáše! Ježíše na kříž!